close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

nevim co tak neco napisu

4. května 2009 v 14:43



uz to mam objevila sem tohle na jednom blogu a ona mi to povolila skopnout


rakev

Dneska tam projíždím počítačem a koumám ,co v něm tak mám.Když v tom nejdu složku od Máji a v ní starej můj text.Nevím proč ho tam měla uloženej. Už po polovině textu jsem si vzpoměla na svýho kamaráda ,kterej před 3/4 rokem zemřel a začla jsem plakat.Ten kluk mi prostě chybí a stále nechápu ,proč se mu to stalo.Proč? Tady je ten text:


Jsem zavřená v pokoji a jediný co chci v týhle chvíli slyšet,je ta prázdnota ve mě a kolem.Jenže mijí pořád někdo nabořuje.Ve mě je stále prázdno a od tvý smrti ještě víc.Práznotu kolem vyplnují lidi vyplněný samejmama sračkam od Boha.Mě on vynechal.Nevím,jestli to mám brát od něj jako kompronis nebo už jich něměl dost,což o tom mám pochyb,protože ten jich má vřdycky dost.Bůh umí jediný s mojí osobou,podmanit si ji a poté zasadit do mě gigantní kůl,kterej mě vysává všechny orgány a krev až do posledního cévního svazku.Až dostane i tu poslední kapičku v mém bezvládném scvrklém těle,pak do žil vyšle čirou,čistou,nebeskou tekutinu vonící po dešti,po větru,jak jen svěže to jde.Nejspíš nákej odvar z Winterfreshek.Jsem tak nadopovaná tou vůní až..........
Pláču!Já pláču. Cože?Já fakticky pláču.Kurva,co to je?Pláču,i když necítím bolest ani štěstí (a ani ty slzy).Nic a pláču.On odchází a ani On nechápe proč brečím.Nikdy se mu to nestalo,teda podle jeho preverzního výrazu to tak vypadalo.Nemůžu mluvit,jsem tak mimo,že ani nemám potuchy,jak dlouho tu vlastně ležím.Připadá mi to hodiny a já stále cítím tu prázdnotu.Né kvůli Jemu ,ale kvůli Tobě.Ty si opustil tenhle zkurvenej svět příliš brzy a já stále na to nejsem připravená,jít se s tebou naposled rozloučit,protože se bojím,že si tam konečně uvědomím,že v tý krásně, smutně, dřevěný rakvi opravdu si.
,,Chceš růži?Kubíku,chceš růži?'' ptám se tě.
,,Dej mi,co chceš.'' odpovím si, ty už toho nejsi schopen ,ale já tu odpovědět potřebovala.Dám t rudou růži.Pro tento slavnostní obřad mi přijde mnohem okouzlující než pro jinou příležitost. Stojím ted u tebe,ale nemůžu si stále uvědomit,co se vlastně děje,a že tu jsem.Stalo se to nák rychle,takže ani nevnímám ty plačící lidi kolem.Jsem zmatená a je mi na zvracení.....

Otočila jsem se k rakvi.Děje se to zmatěně a pomalu ztrácím půdu pod nohama.Začínám mít chut opustit realitu a jít někam,kde se tyhle věci nestávaj.Ke stromům a loukám a být štastná (s tebou).





-------- ted když to čtu si uvědomuju kolikrát jsem napsala slovíčko JÁ. Až moc. :(
Ten člověk mi chybí, a i když je to celkem už dlouho co tu nejni,nemžu se s tím vyrovnat,,,.............
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama