Dopis
Takovej příběh a jedné holce jménem Cady
Zrovna začal můj oblíbenej seriál Přátelé. Vzala jsem si popcorn a....
"Došel ti dopis!" zavolala na mě máma.
"Do háje....pak řečtu!" odpověděla jsem mámě.
"Ne! Pojď si pro něj teď a pak mi pomůžeš uklidit nákup!"
S nechutí jsem se zvedla od televize a šla si pro ten dopis.
"Tu máš," podala mi ho máma a šla uklidit nákup.
Zírala jsem na obálku. Nebyla to obyčejná obálka. Bylo na ní razítko. Razítko, které mi mohlo změnit život. Razítko firmy co hledala nové hudební talenty. Nové hvězdy, které by mohly zazářit na tom hvězdném nebi.
Asi před čtyřmi roky jsem tam poslala svou nahrávku. Každej den jsem chodila kontrolovat schránku a nic...žádná odpověď. Moje naděje se den ode dne zmenšovaly až nebyla žádná a těď... po čtyřech letech.
Normálně mi začaly slzet oči. Ještě jsem nevěděla co píšou, třeba se jim moje nahrávka nelíbila, ale hrozně mě to dojalo. Oni si na mě po čtyřech letech vzpoměli!
Kašlala jsem na to jak to bývá ve filmech. Prudce jsem obálku roztrhla a zavřela oči. Nechtěla jsem vidět ty slova odmítnutí. Bála jsem se jich. Věděla jsem, že zpívám dobře. Hodně dobře, ale kolik takových lidí je? Tisíce a kdo z nich se dostane mezi celebrity jeden. Kolik odmítnou? Ostatní, většinu.
Nemělo cenu to prodlužovat. Otevřela jsem oči a začala číct. Ty slova jsem doslova hltala. Vpíjela se do mě.
MILÁ CADY,
DĚKUJEME ZA NAHRÁVKU. MOC SE NÁM LÍBILA. MOŽNÁ BY TO CHTĚLO DOLADIT JEŠTĚ PÁR DETAILŮ, ALE MYSLÍME, ŽE MÁŠ OPRAVDU HEZKÝ A SILNÝ HLAS. MOŽNÁ BY NEBYLO NA ŠKODU S TEBOU ZAČÍT SPOLUPRACOVAT.
POKUD MÁŠ ZÁJEM TAK SE DOSTAV V TOMHLE TÝDNU NA NAŠI ADRESU S RODIČI. SPOLEČNĚ MŮŽEME PODEPSAT SMLOUVU A NAHRÁT ALBUM.
DÍKY
MRS. JONES
Začala jsem ječet a skákat.
Další den jsme šli do studia a já mohla vykročit na tu pomyslnou dráhu celebrit...